Ještě před rokem Severní Korea hromžila raketami středního a dlouhého doletu s jadernými hlavicemi, dnes si podává ruku s Trumpem. Možná to souvisí s událostí, která se stala 3. 9. 2017, kdy testovala termonukleární zbraň a po otřesu o síle 6,1 stupňů Richterovi stupnice následoval druhý o síle 4,1 stupňů. Dodnes nevíme, co to bylo, pravděpodobné však je, že tento druhý otřes plánovaný nebyl a Severokorejcům se něco zásadně podělalo. Před vánocemi byly navíc v místě jaderné střelnice zaregistrovány dva další, slabší otřesy, pravděpodobně tektonického původu. Zářijový výbuch byl zřejmě příliš silný, vyvolal změny v zemské kůře v okolí a další testy by i vzhledem na nedalekou sopku Pektu mohly být čirým hazardem. Také je možné, že druhý neplánovaný otřes poničil severokorejskou nukleární střelnici natolik, že se nedá používat. Je to čistě hypotéza, ale možná mohlo při druhém neplánovaném otřesu dojít k ztrátám na zařízení i životech. Pokud zemřeli vedoucí představitelé severokorejského nukleárního týmu a nukleární střelnice se z jakéhokoli důvodu nedá používat, musela to být pro režim stavící svoji pozici na napínání jednoho svalu za druhým zásadní rána. V okamžiku, kdy by delší dobu přestal napínat svaly a mlčel, bylo by to považováno za slabost, proto došlo k zásadnímu obratu v severokorejské politice. Na nový rok prý mluvil Kim Čong-un výrazně mírumilovněji a už ve februári 2018 přicestovala sestra severokorejského lídra na návštěvu Jižní Koreje a ukázala „lidštější tvář“ severokorejského režimu. Severní Korea začala naznačovat, že by se mohla svého jaderného programu vzdát.
Malá odbočka. Korejci obecně velmi dají na předepsanou formu chování, Kim Yo-jong se v tomto 10. 2. 2018 chovala naprosto bezchybně a byla proto dost velkou části jihokorejské veřejnosti vnímána pozitivně. My tolik nehledíme na formu a proto bychom ji asi vnímali jinak. Já osobně z ní měl pocit bezohledné a nebezpečné manipulátorky. Nicméně to jen na okraj. Nedalo se přehlédnout, že mimo oficiální části, například při průchodu moderní halou a na pohyblivých schodech, své okolí se zájmem pozoruje. Myslím, že toto jí ukázalo jejich vlastní malost. Jižní Korea je bohatá, moderní země a ona se svým bratrem jsou diktátory sice mocného, ale velmi chudého souseda. V rámci své země mají vše, co mohou dosáhnout, současně ale nemohou dosáhnout víc, pokud se nepohnou jinam. Proto si myslím, že se rozhodli udělat z nouze ctnost a „prodat“ svůj už tak nefunkční nukleární program za cestu vzhůru.
Druhá malá odbočka. Severní Korea je v trochu jiné pozici, než byla například Libye nebo Irák. Tyto země mají ve své těsné blízkosti (nebo uvnitř) různorodé skupiny toužící násilně uchopit kusy území nebo moci a když už ne zemi ovládnout, tak alespoň násilně roztrhat na kusy. V médiích se psalo o možném strachu Kim Čong-una, aby neodpadl jako někteří diktátoři, to podle mě ale v Severní Koreji nehrozí. Čína se zásadně usiluje (i v minulosti usilovala) o ekonomický vliv, Jižní Korea bude oddalovat sjednocení obou zemí, co to půjde a Donald Trump chce být ve světle reflektorů jako státník, který dosáhl mír na korejském poloostrově. Severní Korea nemá nic, o co by kdokoli stál. Proto může relativně bez rizika (pokud pomineme vnitřní sverokorejské politické tlaky) hovořit o míru a demonstrativně před novináři likvidovat jaderné areály.
Vládnoucí dynastie Severní Koreje chce být bohatá, úspěšná, silná a na začátku podzimu minulého roku jí padla cesta, jak toho dosáhnout tradičním chřestěním zbraněmi. Proto udělala razantní obrat o 180 stupňů a dnes slibuje jaderné odzbrojení. Nevěřil bych jim jako lidem, ale věřil bych jim, že se na této cestě budou snažit udržet co nejdéle. Dokud z ní budou mít užitek.