Zaměstnanci Tomáše Bati ručili za chyby svými úsporami. Pracovali v malých týmech a kdo vygeneroval škodu, musel za ni zaplatit. Proto si všichni zaměstnanci Tomáše Bati povinně spořili 10 % svého platu a Baťa jim tyto peníze ve své bance 10% úročil. Víc v tomto inspirativním rozhovoru:
Protože měl Tomáš Baťa zásadu, že jeho firma negeneruje dlužníky, existovala přímá souvislost mezi výškou úspor a zodpovědností. Čím na vyšší pozici kdo byl, tím víc peněz musel mít naspořené, aby se na ni dostal (v případě vyšší manažerské pozice ekvivalent dnešních 100 až 200 tisíc eur). Trvalo to i 5 let a víc. Pokud vytvořil škodu, kterou uhradil a ocitl se bez úspor, byl degradován a na vyšší pozici se mohl vrátit, až když peníze vydělal zpět. Bylo to tvrdé, ale spravedlivé. Systém generoval finančně samostatné spolupracovníky (Baťa neŕíkal „zaměstanci“, ale „spolupracovníci“).